Trend bourání příček a slučování kuchyně s obývacím pokojem pomalu ustupuje do pozadí. Proč tomu tak je?
Kontakt s rodinou
Hospodyňky chtějí mít kontakt s rodinou i při vaření, a z toho důvodu by měla být kuchyně nebo kuchyňský kout propojen s obývacím pokojem. Tento argument je možno občas zaslechnout na některých webových diskusích. Od tohoto trendu se však ustupuje z několika důvodů. Moderní byl především od poloviny 90. let, kdy se na trhu objevily nové stavební materiály a tím pádem i nové možnosti, jak toto řešení uvést do praxe. V té době také bylo nesmírně moderní umístit do obývacího pokoje, nebo do jeho předělu s kuchyní, jídelní stůl.
Toto řešení se však postupem času ukazuje jako krajně nepraktické. V obývacím pokoji má být totiž především soukromí a klid. Je to zóna odpočinku, relaxace, pohodlí. Není to zkrátka pracoviště.
Kuchyně je pracoviště
Každá kuchyně je tvůrčí zázemí hospodyněk, anebo některých mužů, kteří pro rodinu připravují pokrmy, a pokud byste byli rádi se zbytkem rodiny v kontaktu i tam, požádejte je o pomoc. Anebo se mohou alespoň posadit k jídelnímu stolu. Ten by měl být totiž součástí kuchyně, nikoliv obývacího pokoje. Při jídle se nemají lidé rozptylovat televizí, neměli by sedět na pohovce s konferenčním stolem, ale u stolu, jehož výška horní desky odpovídá posezení na židli.
A co návštěvy
Tragické situace nastávají v okamžiku, kdy přichází návštěva. Do obýváku pronikají různé pachy při přípravě pokrmu, které nejsou vždy žádoucí, vítané není ani sledování přípravy jídla, zvláště tehdy, kdy se hospodyni něco nevydaří, jak si představovala. Další věc je „pracovní nepořádek“, který skutečně patří jen na pracoviště, nikoliv do zóny odpočinku, kde by mělo být vše harmonické a příjemné. Problematický je také hluk, který ruší nejen návštěvu, ale i ty, co v tu chvíli v obýváku na sedačce rozjímají . Rušivě působí jakýkoliv pohyb u kuchyňské linky, např. docela obyčejná příprava kávy, nebo občasné odbíhání dalších členů rodiny na přípravu malé svačiny.